Vzpomeneš si ještě, jak ses do AFK Milovice poprvé dostal a co Tě přivedlo k tomu, že ses začal aktivně podílet na chodu klubu?

Vlastně to byla souhra náhod a láska k fotbalu a sportu jako takovému. Původně jsem hrál za Slovan Lysou nad Labem, ale kvůli podnikání jsem musel s aktivním fotbalem skončit. Když mně byl asi čtyřicet, začal mně fotbal chybět. Chtěl jsem se vrátit k fotbalu čistě pro radost a z lásky ke sportu. V té době mě kamarád přemluvil, ať si jdu zakopat za gardu tady v Milovicích.

No a u té gardy to neskončilo. Zrovna v té době se AFK ocitlo ve složité situaci a řešilo s městem nastavení další spolupráce. Protože mi jednání nejsou cizí, zapojil jsem se do toho a snažil se klubu pomoct. Výbor tehdy viděl, že s městem umím komunikovat a že to nese výsledky. Netrvalo dlouho a vedení mě oslovilo s nabídkou, abych dělal manažera klubu. Nabídku jsem přijal, členská základna mě zvolila do výboru a od té doby se snažím milovický fotbal posouvat dál z manažerské pozice. Moje hrací plocha je přesně u toho u čeho jsem začal, jednám navenek za AFK převážně ohledně provozu, investic a sponzorů. Řízení či řešení otázek uvnitř klubu jsou spíše dílčí.

Ve výboru AFK Milovice působíš již řadu let. Jak se za tu dobu klub podle Tebe změnil?

Změnil se obrovsky a já jsem moc hrdý na to, že kam se dnes v areálu podívám, tam vidím kus své práce. Když jsem jako manažer začínal, první velkou investicí bylo umělé zavlažování. Do té doby jsme tu po hřišti ručně posouvali hadici s 'kačenou'. Od té doby jsme ušli neuvěřitelnou cestu.

Město tehdy investovalo do nových kabin a já se začal soustředit na to, aby se celý areál posunul dál. Jde za mnou celá řada menších, ale pro chod klubu zásadních věcí – garáže pro techniku, nová lávka přes Mlynařici, osvětlení na parkovišti, chodníky kolem hřiště nebo nové zábradlí. Z těch velkých projektů, které jsme realizovali ve spolupráci s městem, musím zmínit kompletní revitalizaci hlavního hřiště, novou příjezdovou cestu včetně parkoviště a veřejného osvětlení.

Podařila se i jedna strategická věc – ještě před pokládkou nového asfaltu se stihla udělat tlaková kanalizace ke kabinám. Sice jsem za to tehdy od některých zastupitelů sklidil kritiku, kterou už dnes nemá cenu rozebírat, ale pro budoucnost a komfort našeho zázemí to byl klíčový krok. Když to shrnu: klub se posunul o několik tříd výše a mě těší, že ten posun je vidět na každém kroku.

Co všechno dnes obnáší Tvá pozice manažera AFK Milovice a za které oblasti jsi v klubu zodpovědný?

Jak jsem už trochu naznačil, moje role je hlavně o budování a modernizaci areálu.Aktivně nezasahuji do sportovní stránky klubu – od toho máme skvělého předsedu a šéftrenéra mládeže. Moje práce je jinde, ale když je potřeba, pomůžu prakticky s čímkoli. Není mi cizí sednout na sekačku a pomoct správci s trávníkem nebo jít nastavit zavlažování. Udělám zkrátka to, co je zrovna nutné. V tomto směru mě občas trochu mrzí, že někteří starší členové klubu nejdou těm mladším takovým příkladem, jaký bych si představoval, ale jak se říká – vždycky může být hůř a já věřím, že se to zlepší.

Moje hlavní zodpovědnost leží v jednáních, zajišťování dotací a hledání finančních zdrojů pro další rozvoj. A práce máme před sebou opravdu hodně. Milovice jsou nejmladším městem v ČR, dětí přibývá a náš klub se každým rokem rozrůstá. Tréninkové plochy už jsou pro klub naší velikosti na hraně kapacit, spíše za hranou.

Aktuálně máme rozjednanou dotaci na umělé osvětlení pro hlavní hřiště, což by nám obrovsky pomohlo. Zároveň intenzivně jednám o vybudování hřiště s umělým povrchem, kde by se v nepříznivém počasí dala hrát mistrovská utkání napříč všemi kategoriemi. A do třetice pracuji na zajištění třetího travnatého hřiště, které nutně potřebujeme hlavně pro tréninky. Chci, aby měl milovický fotbal kde růst.

Jak se v průběhu let měnila Tvá role ve výboru a způsob, jakým se na fungování klubu podílíš?

Složení výboru se za ta léta už několikrát obměnilo. Jediní parťáci, se kterými od začátku držíme basu, jsou Eva Jonášová a Petr Kylar. Moje role jako manažera ale zůstává v jádru stejná. Většina našich projektů je totiž závislá na dlouhodobém vyjednávání a v tom už za ty roky umím chodit. Jsme hodně závislí na městě Milovice, které nám s rozvojem areálu obrovsky pomáhá.

Má to ale i svá úskalí. Každé čtyři roky přicházejí komunální volby a s nimi nová politická reprezentace. Ne každý má bohužel ochotu navázat na sliby a projekty předchozí rady, takže se občas stává, že musím s novým vedením města začínat vyjednávat úplně od nuly. Stejně tak jsme se za ty roky naučili úspěšně podávat složité dotace ze státních agentur nebo ministerstev.

Všechno to stojí ohromné množství času. A tady je fér zmínit jednu věc, kterou lidé zvenčí často nevědí – celý náš výbor dělá tuhle práci pro klub bez nároku na jedinou korunu odměny. Není to z mé strany žádné stěžování, jen prosté konstatování. Děláme to zkrátka z lásky k milovickému fotbalu a pro lidi, kteří v něm žijí s námi.

Jak dnes AFK Milovice vnímáš jako sportovní klub a jako součást života ve městě?

AFK Milovice má především obrovskou tradici. Klub byl založen v roce 1932 a pokud se nemýlím, tak jsme společně se Sokolem a hasiči nejstarší neziskovou organizací v Milovicích. Fotbal je nejmasovější sport na světě a my v klubu to vidíme v praxi každý den. Každým rokem se nám hlásí spousta nového fotbalového potěru. Je to sice nekonečná práce s mladými hráči, než vůbec začnou hrát ten skutečný, velký fotbal, a pak samozřejmě přicházejí kritická léta puberty, kdy u toho ne každý vydrží. To jsou ale úskalí, která k mládežnickému sportu zkrátka patří.

Jako klub bezesporu k Milovicím neodmyslitelně patříme a myslím si, že městu děláme v oblasti sportu skvělou vizitku. Dokázali jsme kompletně obsadit všechny žákovské i dospělé kategorie, které vůbec v rámci soutěží existují. Ani po té čistě sportovní stránce rozhodně neděláme ostudu. Navíc máme úžasnou, stálou diváckou základnu, bez které by fotbal v Milovicích neměl ten správný náboj. Fanoušci jsou náš dvanáctý hráč a my jsme moc rádi, že za námi stojí.

Co považuješ za největší pozitiva AFK Milovice a na co může být klub podle Tebe právem hrdý?

Když se ohlédnu zpátky, ze všeho nejvíc jsem si vždycky vážil soudržnosti, loajality a obětavosti kluků pro tým a pro klub jako takový. Zažil jsem tu sílu společného tahu na branku na vlastní kůži a vím, že právě v tom byla vždycky ta největší síla AFK Milovice. Na to můžeme být právem hrdí.

Na druhou stranu musím být upřímný – po revitalizaci hlavního hřiště se naše názory uvnitř klubu začaly trochu tříštit. Stojí mě teď hodně úsilí a času všem dokola vysvětlovat realitu, ve které se nacházíme. Věřím ale, že to nakonec všichni pochopí. Pravda je zkrátka taková, že na jednom jediném hřišti nemůže trénovat dvě stě hráčů napříč všemi kategoriemi a k tomu tam ještě hrát mistrovská utkání. Právě proto tak intenzivně bojuji za vybudování dalších tréninkových ploch a umělky, o kterých jsem mluvil. Pokud si udržíme tu naši pověstnou soudržnost a potáhneme za jeden provaz, zvládneme i tenhle velký krok kupředu.

V čem naopak vidíš největší rezervy nebo nedostatky, na kterých by měl klub v dalších letech pracovat?

Je to vlastně druhá strana téže mince. Tou největší rezervou, na které musíme zapracovat, je výchova našich nástupců – sportovní terminologií řečeno, musíme si vychovat kvalitní střídačku i do vedení klubu. Mně osobně bude za dva měsíce šedesát. Kdysi jsem si dal osobní cíl, že do oslavy sta let od založení klubu stihnu zrealizovat revitalizaci hlavního hřiště. Tento cíl jsem si splnil. Jenže vidím, jak neuvěřitelně se klub za ta léta rozrostl, a proto pomáhám dál. Moje další plány už znáte – jsou to nové hrací plochy a zázemí.

Kdo si to sám nevyzkoušel, ten si neumí představit, kolik neviditelné práce za tím stojí, než se podaří realizovat či modernizovat projekt, týkající se modernizace areálu. Lidé vidí tréninky nebo mistráky, které se dají odmakat po večerech nebo o víkendech. Moje manažerská práce se ale po práci dělat nedá. Znamená to v běžné pracovní době obíhat úřady, vyjednávat s partnery a řešit složité dotace. To si možná málokdo uvědomuje. Pokud má AFK fungovat i v dalších desetiletích, potřebujeme do budoucna najít lidi, kteří budou ochotni této neviditelné, ale klíčové práci obětovat svůj čas a energii. Pokud se za můj život podaří cíle naplnit, tak klub má o jednu velkou starost méně.

Co je na práci manažera a člena výboru nejnáročnější a co běžní členové nebo návštěvníci klubu často vůbec nevidí?

Jak jsem říkal, je to hlavně ta neviditelná mravenčí práce. V tomhle jsme si ale hodně podobní s našimi trenéry. Ani jejich obrovské úsilí není na první pohled vidět hned v jednom okamžiku, jako když se zrealizuje nějaká stavební investice. Je to o dlouhodobém procesu, nasazení a vytrvalosti.

Osobně je pro mě ale nejnáročnější jedna věc. Když člověk v běžném životě řeší nějaké pracovní nebo osobní neúspěchy a starosti, přirozeně jde na fotbal s tím, že se chce odreagovat. Jenže jakmile vkročím do areálu, okamžitě musím začít řešit provozní problémy klubu. V tu chvíli u mě sport přestává fungovat jako ten pověstný filtr na 'vyčištění hlavy', a to je někdy vážně těžké. Ale za ta léta už jsem se s tím naučil pracovat.

Tou největší odměnou a motorem je pro mě pak prostý pohled na hřiště v době tréninků. Když vidím ty plné plochy, ten neskutečný zájem o fotbal a život, který v našem klubu tepe, vím, že ta práce má obrovský smysl.

Který okamžik, úspěch nebo událost během Tvého působení v AFK Ti nejvíce utkvěly v paměti?

Těch momentů je za ta léta opravdu hodně a nemusím nad nimi ani dlouho přemýšlet. Negativní věci nebo staré rozepře s některými členy raději nechám stranou, chci vzpomínat na to nejlepší. A tím nejkrásnějším obdobím pro mě byla doba, kdy jsme pod vedením trenéra Pavla Pavlíčka hráli krajskou soutěž. Tehdy jsem ty zápasy prožíval doslova jako dvanáctý hráč na hřišti. Kluci mě brali mezi sebe, sdíleli se mnou příběhy z kabiny a žila s tím celá naše divácká obec.

Pokud se nepletu, tak zrovna v téhle skvělé éře vyhrál náš útočník Vojta Tangl cenu pro nejlepšího střelce celého Středočeského kraje. Měl jsem tu čest jet s ním tehdy na galavečer krajského fotbalového svazu cenu osobně převzít. Když pak stojíte u toho a vidíte kluka z Milovic sklízet takový úspěch, u srdce vás zahřeje obrovská hrdost. Právě pro takové chvíle a emoce člověk tu práci pro klub dělá.

Co Tě i po tolika letech motivuje, abys nadále věnoval AFK svůj čas a energii?

Na úplném začátku to byl můj vnitřní, pevně stanovený cíl posunout areál dopředu. Bez téhle osobní disciplíny a jasné vize by to ani nešlo. Dnes už je ale moje motivace trochu jiná. Dovolím si tvrdit, že je to čistá hrdost na klub AFK Milovice.

Každý den totiž vidím, že to, co děláme, má obrovský smysl. Veškeré investice do klubu – ať už je to nákup nového vybavení, modernizace zázemí, nebo ty velké plány na nová hřiště – se nám okamžitě vrací v té nejlepší možné podobě. Vrací se nám v podobě neustále rostoucí členské základny dětí i dospělých. Chci pevně věřit, že i díky naší práci zájem o fotbal v Milovicích stále roste. Když vidím ten život na hřišti, je to pro mě ta největší odměna a motor do dalších let.

Kam by se měl podle Tebe AFK Milovice v příštích letech posunout a co by sis přál, aby se klubu podařilo uskutečnit?

Po sportovní stránce si moc přeji, aby naše A-mužstvo hrálo minimálně I.B třídu, tedy krajskou soutěž. Ke klubu s takovým zázemím, historií a diváckou základnou, jako má AFK Milovice, krajský fotbal jednoznačně patří.

Co se týká investic a infrastruktury, mým největším přáním je úspěšně dotáhnout stavbu dalších dvou hracích ploch – jedné s přírodní trávou a jedné s umělým povrchem. Jak už jsem zmínil, z mé strany je všechno potřebné připravené a rozjednané. Teď bude hodně záležet na tom, jak se bude vyvíjet situace na radnici a jak se k tomu postaví vedení města. Bez úzké spolupráce s městem totiž tyto odvážné plány realizovat nejdou. Věřím ale, že společnou řeč najdeme a milovický fotbal získá zázemí, které si zaslouží.

Jaký vzkaz bys chtěl poslat hráčům, trenérům, rodičům, fanouškům a všem ostatním členům AFK Milovice?

Můj vzkaz je vlastně jednoduchý: Choďte na valnou hromadu a hlasujte tam o tom, o čem jste vnitřně přesvědčeni. Pak se totiž nestane to, co zažíváme teď. Na valné hromadě se odhlasuje například výše členských příspěvků a kupodivu rodiče dětí s tím nemají problém a fungují skvěle. Největší problém s placením mají dospělí chlapi, kteří normálně vydělávají, ale mají potíž zaplatit si za servis, který jim tady jako výbor připravujeme úplně zadarmo a ve svém volném čase. To mě, upřímně říkám, trochu bolí u srdíčka.

Na závěr chci ale skončit pozitivně. Nyní máme s áčkem skvěle našlápnuto na postup do kraje. Moc bych si přál, aby se všem našim týmům – od těch nejmenších až po dospělé – dařilo stejně skvěle, jako se teď daří právě našemu áčku. Držme spolu a choďme kluky podporovat!

Fando, velice si vážíme tvojí dlouhodobé práce, času a energie, kterou klubu věnuješ a jsme nesmírně rádi, že tě v klubu máme a že jsi jeho důležitou součástí. Díky za rozhovor.